Kryptoměnová komunita se rozdělila na dvě strany. Na jedné stojí podporovatelé myšlenky snížení spotřeby energie Bitcoinu a zastánci názoru Elona Muska. Na té druhé je však spousta oponentů, včetně řady odborníků, kteří bijí na poplach. Upozorňují totiž na to, že tento problém byl již dávno vyřešen.
Jedním z nich je také Vitalik Buterin, spoluzakladatel Etherea, který stále vidí přechod Etherea na Proof-of-stake (POS) model jako řešení nadměrné úhlíkové stopy kryptoměn.
„Proof-of-stake je řešením [environmentálních problémů] Bitcoinu – které k udržení potřebuje mnohem méně zdrojů,“ uvedl Buterin na virtuálním festivalu StartmeupHK v Hongkongu.
POS je jiným řešením než model „Proof-of-work“ (POW). Ten využívá jak Bitcoin, tak momentálně také Ethereum. Pomocí něj se vytváří nové mince v síti. U Etherea je přechod z POW na POS naplánován do konce roku 2021.
Vitalik je dlouhodobým propagátorem modelu POS a proto se přidal do debaty o environmentálních dopadech Bitcoinu a těžby dalších kryptoměn.
Proof-of-stake nebo Proof-of-work?
Buterin prohlásil, že Proof-of-stake funguje na „zásadně odlišném principu“ než Proof-of-work.
U modelu POW se využívá mechanismus konsensu, který vyžaduje obrovské množství výpočetní síly. Pro ověření elektronických transakcí na blockchainu těžaři soutěží o vyřešení složitých matematických úloh. K tomu využívají počítačové komponenty jako je u Bitcoinu ASIC (Application specific integrated circuit) nebo grafické karty u Etherea.
Výhodou tohoto přístupu je decentralizace, protože u něj není potřeba centrální autorita, která by rozhodovala o tom, kdo dostane k ověření každý blok. Těžaři jsou tedy motivováni k tomu, aby nashromáždili co nejvíce hardwaru a řešili co největší počet hashovacích výpočtů, čímž získají odměnu ve formě nových mincí. Kvůli obrovskému množství výpočetní síly je těžba těchto kryptoměn nejoblíbenější v zemích s levnou a dostupnou energií.
Pokud však Ethereum přejde na model Proof-of-Stake, tak u toho je blockchain zajišťován prostřednictvím ověřování transakcí podle podílu držených tokenů uzamčených pro stakování, v tomto případě Etheru. Tito držitelé pak hlasují pro schválení daných transakcí. Váha hlasu každého ověřovatele je úměrná počtu mincí, které stakuje. Tato varianta vyžaduje méně výpočetního výkonu, protože nedosahuje konsensu tím, že by těžaři závodili na dokončení stejného úkolu.
„Spotřeba energie a hardwarové nároky Etherea by se u modelu POS mohly snížit o násobky 100, nebo dokonce 10 000,“ říká Buterin.
Na blogu Ethereum Foundation se píše, že po úspěšném přechodu na POS se spotřeba energie může snížit až o 99,95 %. Proof-of-stake na Ethereu teoreticky „spotřebuje řádově asi 2,62 megawattů,“ uvádí se v blogu. „To není v měřítku zemí … ale malého města (kolem 2 100 amerických domů). Pro srovnání, konsenzus POW na Ethereu v současné době spotřebovává energetický ekvivalent středně velké země.“
Přesto na blogu Foundation uznává, že POS je „stále v plenkách a ve srovnání s POW svedl méně bitev,“ navzdory výhodám v energetické a hardwarové efektivitě. „[Mysleli jsme si], že [implementace] POS bude trvat jeden rok, ale ve skutečnosti to trvalo asi šest let“ kvůli složitosti vybudování takového modelu, říká Buterin.
Proof-of-Stake jako řešení problému životního prostředí
PoS je opravdu šetrnější a méně náročné na spotřebu energie pro své fungování. Jenže má i řadu nevýhod. Předně dává moc do rukou těch největších držitelů mincí, tedy těm nejbohatším. To je přesný opak myšlenky decentralizace prosazované u kryptoměn.
S tím souvisí i problém u kryptoměnových burz a jiných velkých správců fondů, kterým tak pochopitelně dává nespravedlivou výhodu, kdy mohou snadněji převzít kontrolu nad celou sítí.
Jak se na adresu PoS uvádí v díle „Noahbjectivity on Bitcoin Mining“ od Nica Cartera, které by mohlo oponovat mnohým pochybovačům PoW:
„Toto je základní kámen anti-Bitcoinového energetického argumentu: představa, že s Proof of Stake můžete mít něco za nic. Žádnou spotřebu energie, přesto fungující decentralizovaný konsenzus. Pokud vám tato logika připomíná perpetuum mobile stroje, je to proto, že právě to je zde předkládáno: oběd zcela zdarma, kde získáte přesně stejné záruky jako u Bitcoinu bez jakýchkoliv nákladů.“
Nebuďme ukvapení v závěrech
Je jednoduché odsoudit Proof-of-Work jako přežitý a příliš drahý způsob provozování blockchainu. Ale právě tato náročnost zaručuje síti její bezpečnost, protože jakýkoliv útočník by potřeboval využít přibližně stejnou částku, aby nad celou sítí převzal kontrolu.
A co víc, veškerá vynaložená energie pro těžbu je právě tím faktorem, který dává Bitcoinu jeho hodnotu. Tato myšlenka je rozvinuta ve studii „Bitcoinového standardu“ od Saifedeana Ammouse, kde se uvádí, že peníze musí být „nákladné na výrobu:“
„Z toho tedy vyplývá, že aby cokoliv mohlo převzít monetární roli, musí to být nákladné na výrobu, jinak by pokušení z levného vydělávání peněz zničilo bohatství střadatelů a stejně tak pobídku, kterou musí každý v tomto prostředí ukládat.“
Pokud je obtížné produkovat nové „peněžní jednotky“, jsou to „těžké peníze“. Pokud tomu tak není, pak jsou to „snadné peníze“. V průběhu času lidé, kteří používají těžké peníze, si povedou nesmírně lépe než lidé, kteří používají snadné peníze.
To je rozhodně dobrý argument a zároveň pohled, který nestaví Proof-of-stake jako samospásné řešení všech problémů. Pokud je totiž účelem PoS stakovat vaše tokeny, držet je uzamčené a nechat je „trčet“ na jednom místě, vyvstává tu otázka, jakou vlastně takové mince mají hodnotu?
Protože primárním účelem peněz jako platebního prostředku by měla být směna a vytváření koloběhu v ekonomice, ne jejich nekonečné hromadění pro své vlastní blaho. Potom totiž ti nejbohatší budou mít vždy pod kontrolou ty nejchudší, na jejichž úkor mohou vydělávat. A to, jak víme, není žádoucí.
Zdroj: bitcoinist.com
